Diagnostika a testy
Patologické hráčství je definováno různými zdroji (MKN-10, DSM-IV, SOGS, etc.) odlišně. Nejpřesnějším diagnostickým modelem je zřejmě Griffits, 2006:
- Salience – pokud se aktivita stane nejdůležitější aktivitou v jedincově životě a dominuje myšlení (zaobírání se internetem), pocitům (bažení) a chování (deteriorizace sociálního jednání).
- Změna nálad – subjektivní zážitky, které jsou popisovány jako důsledek vystavení se internetu (pocity vzrušení, flow stav nebo paradoxně uklidňující pocity úniku a znecitlivění).
- Tolerance – proces, kdy dochází ke zvýšení potřeby časové a obsahové expozice k dosažení původního efektu.
- Abstinenční příznaky – nepříjemné pocity a/nebo fyzické důsledky náhlého snížení nebo přerušení expozice internetu (podrážděnost, náladovost).
- Konflikt – konflikty mezi závislým a blízkými osobami (interpersonální konflikty), konflikty s jinými aktivitami (zaměstnání, společenský život, koníčky a zájmy) nebo intrapsychické konflikty v samotném uživateli (ztráta kontroly) plynoucí z užívání …
- Rekurence – relapsy, kdy se mohou původní vzorce jednání navrátit i po mnohaleté abstinenci na stejné nebo dokonce vyšší úrovni.
Patologické hráčství je dále typické třemi základními psychologickými charakteristikami:
- neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí - nedokáže odolat hře a také není v ní schopen přestat
- uvědomované napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát („neklid, tlak, nepohoda, výbuch energie“)
- hraní je spojeno s pocitem uspokojení - gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty