Diagnostika a testy

Patologické hráčství je definováno různými zdroji (MKN-10, DSM-IV, SOGS, etc.) odlišně. Nejpřesnějším diagnostickým modelem je zřejmě Griffits, 2006:

  1. Salience – pokud se aktivita stane nejdůležitější aktivitou v jedincově životě a dominuje myšlení (zaobírání se internetem), pocitům (bažení) a chování (deteriorizace sociálního jednání).
  2. Změna nálad – subjektivní zážitky, které jsou popisovány jako důsledek vystavení se internetu (pocity vzrušení, flow stav nebo paradoxně uklidňující pocity úniku a znecitlivění).
  3. Tolerance – proces, kdy dochází ke zvýšení potřeby časové a obsahové expozice k dosažení původního efektu.
  4. Abstinenční příznaky – nepříjemné pocity a/nebo fyzické důsledky náhlého snížení nebo přerušení expozice internetu (podrážděnost, náladovost).
  5. Konflikt – konflikty mezi závislým a blízkými osobami (interpersonální konflikty), konflikty s jinými aktivitami (zaměstnání, společenský život, koníčky a zájmy) nebo intrapsychické konflikty v samotném uživateli (ztráta kontroly) plynoucí z užívání …
  6. Rekurence – relapsy, kdy se mohou původní vzorce jednání navrátit i po mnohaleté abstinenci na stejné nebo dokonce vyšší úrovni.

 

Patologické hráčství je dále typické třemi základními psychologickými charakteristikami:

  1. neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí - nedokáže odolat hře a také není v ní schopen přestat
  2. uvědomované napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát („neklid, tlak, nepohoda, výbuch energie“) 
  3. hraní je spojeno s pocitem uspokojení - gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty