Definice F63.0 Patologické hráčství
Patologické hráčství je nutkavá a impulzivní porucha, definovaná v MKN-10: Mezinárodní klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů v kapitole V. Duševní poruchy a poruchy chování pod diagnózou „F63.0 Patologické hráčství“. Patologické hráčství je charakterizováno jako porucha spočívající v častých opakovaných epizodách hráčství, které dominují v životě subjektu na újmu hodnot a závazků sociálních, vyplývajících ze zaměstnání, materiálních a rodinných. Kompulzivní hráčství.
Patologické hráčství je dále charakterizováno třemi základními psychologickými aspekty:
- neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí - nedokáže odolat hře a také v ní není schopen přestat;
- uvědomované napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát („neklid, tlak, nepohoda, výbuch energie“);
- hraní je spojeno s pocitem uspokojení - gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty;
Patologické hráčství má 3 fáze rozvoje, a to fáze výher, prohrávání a zoufalství, a dále 3 fáze terapie – fáze kritičnosti, znovuvytvoření a růstu.
Součástí definice patologického hráčství je velké množství bludů patologických hráčů, např.:
- o rychlém zbohatnutí;
- o zajímavosti hry;
- o úniku a odreagování;
- o vlastní genialitě;
- „já to mám pod kontrolou“;
- „nikdo se nic nedozví“;
- o štědrých „výherních“ automatech;
- o spořitelně;
- a další;
a dále neurologický aspekt „craving“ neboli bažení.